Dobří lidé ještě nevymřeli

V poslední době nemám moc času na psaní blogu, ale dnes jsem si ho udělal. Totiž o dvou věcech, o kterých se říká, že nepřináší nic dobrého to neplatí. 

Ta první věc je obecná - prý když se začnete rozčilovat. Ta druhá je konkrétnější - zákaz kouření v restauracích.

Dnes jsem v Jesenici nakoupil v DM, odnesl si věci do auta a sedl si za volant. Potud nudný příběh. Pak mi upadl klíč od auta. Taky běžná věc. Ovšem u mého starého auta mám poškozenou takovou tu umělou kůži, která se dává kolem řadící páky a přesně pod ní mi do změti drátů a skulinek upadl klíč. Chvíli jsem se snažil klíč nahmatat, ale nedařilo se mi to. Po nějaké době jsem už začal nadávat. Hlasitě a vztekle až zoufale. Znáte to: „No to je v [slovo porušující kodex blogera], já se z toho [slovo porušující kodex blogera], teď pojedu tak akorát do [slovo porušující kodex blogera].“ Po chvíli jsem zaslechl hlas: „Potřebujete pomoc? Já jsem mechanik od Forda.“ Ohlédnu se a vidím dva pány, kteří, jak jsem později pochopil, si vyšli na cigaretu před nedalekou restauraci. Popsal jsem jim svoji zoufalou situaci, načež mi oba začali pomáhat s hledáním. Přitom museli rozebrat některé plastové kryty kolen páky, což bych já ani nevěděl jak. Nakonec po dlouhých minutách jeden z nich klíč našel.

Tímto oběma pánům (jeden z nich se jmenuje Ondřej) nyní i veřejně velmi děkuji za pomoc ve svízelné situaci. Dobří lidé ještě stále žijí.