Hubnu, hubneš, hubneme, všichni z toho blbneme.

A máme to tady. Nový rok se blíží a s ním i novoroční předsevzetí mezi nimiž je evergreenem "zhubnu". Zatímco nyní v televizi ještě stále vidíme reklamy na vánoční nabídky sladkostí, už koncem roku lze očekávat zvýšenou intenzitu reklamy na preparáty pro zaručené zhubnutí. Po novém roce pak budou praskat sportoviště ve švech díky novým předsevzeťákům, kteří to zpravidla do tří týdnů zabalí. A nakonec ti, kteří opravdu chtějí zhubnout si zaplatí dietologa, protože ten ví, jak správně zhubnout. Ano, ví to, ale drtivá většina lidí by si ho platit nemusela. Jde jen o naši hloupost. No a že zhubnout jde - o tom přidám svou amatérskou trošku do mlýna.

Můj příběh začíná návštěvou lékaře za účelem preventivní prohlídky. Na konci lékař ještě řekl: "Ještě si vás zvážím ... hmm 103kg, to už je obezita." No, pravda, poslední dva roky jsem se moc nehýbal a z mých devadesáti kilo to šlo nějak nahoru. Asi bych měl trochu změnit jídelníček a začít se zase pravidelně hýbat. Ostatně to, že mi velikost kalhot narostla na 38 asi fakt není úplně v pořádku.

Protože to bylo v sychravém podzimu a i když velmi rád jezdím na kole, tak ne v zimě, začal jsem s běháním. Pravidelně aspoň třikrát týdně. Zpočátku to byly tři kilometry, pak pět, potom osm a nakonec dvanáct (z pražských Modřan do Bráníku a zpět). Kila šla pomalu, velmi pomalu dolů, ale šla. Nakonec jsem narazil na hranici 95kg a níž už to nechtělo jít. A to i když jsem běhal častěji než třikrát týdně. Jediný výsledek byl, že jsem byl unavený.

Přišla chvíle na dvě zásadní věci:

• Zrevidovat jídelníček
• Zamyslet se nad tím, proč ani zvýšení pohybové aktivity nevedlo k dalšímu hubnutí.

První krok byl velmi jednoduchý. Vůbec jsem neměnil skladbu jídel. Udělal jsem jen dvě podstatné změny. První byla úplné vynechání sladkých limonád (cola, mirinda a další limonády s hezky vytvořenou barvou) a jejich nahrazení ředěnými (1:4) 100% džusy. Časem zjistíte, že i takto naředěný džus je stále velmi sladký a že jeho chuť vnímáte lépe, než když ho pijete neředěný. Další bylo omezení čokolády. Stačilo o půlku z  50g na den (např. jedno balení ledových kaštanů) na 25g na den (půl balení téhož). To byla veškerá změna jídelníčku, kterou jsem udělal. Nemusel jsem po vzoru doktory Cajthamlové vyplenit celou lednici. Beztak bych u paní doktorky neuspěl - másla na rohlíku se vzdát prostě nedokážu. Ostatně v margarínech jsou na rozdíl od másla konzervanty, látky regulující kyselost a barviva proto, aby to vypadalo jako máslo, ale hlavně mají vesměs příšernou chuť.

Druhý krok byl zajímavější. Říkal jsem si jak je možné, že výsledkem intenzivního běhu je nikoliv ztráta hmotnosti, ale pouze větší únava. Jak jsem se dopátral, problém je v tom, že při intenzivní zátěži si tělo bere energetický zdroj hlavně z cukrů, a ty poté buďto doplníte, nebo se cítíte o to víc unaveni. Proto vás například od tak intenzivního sportu, jako je squash, budou bolet svaly a budou se posilovat (a třeba vám i formovat postavu), příliš však nezhubnete. Vzpomněl jsem si, jak mi kamarád říkal, že by nikdy neběhal tak rychle, kdyby si nepořídil sporttester. Sporttester je zařízení, které vám měří aktuální tepovou frekvenci a její kontrolou vám umožňuje držet zátěž v aerobním pásmu, kdy se při dlouhodobé zátěži spalují především tuky. Koupil jsem tedy sporttester, nastavil příslušné tréninkové pásmo a rozeběhl se na svoji obvyklou 12km trasu. Každou chvíli mě ty zatracené hodinky pípaly, že běžím moc intenzivně kromě chvil, kdy se mi zdálo, že se vážně jen ploužím. Ke konci trasy už jsem myslel, že ten přístroj rozšlapu vzteky. Trasu jsem uběhl o deset minut pomaleji než obvykle. Na druhou stranu jsem nebyl zdaleka tak zničený, jako po obvyklém tréninku. I proto jsem vytrval a nechal se dále řídit sporttesterem. Vyplatilo se to, protože jsem už nikdy nebyl druhý den po výběhu přetažený, ale hlavně jsem za půl roku tu samou trasu uběhl o osm minut rychleji, než když jsem ji běžel předtím, než jsem poprvé ty tréninkové hodinky nasadil na ruku. Co však bylo třešničkou na dortu byl fakt, že jsem za ten půl rok zhubl z 95 kg na 80kg.

Takže k hubnutí není potřeba ani drastická dieta, ani dietolog, ale jen rozumný pohyb, který ale musí být pravidelný a dlouhodobý, a rozumná úprava jídelníčku. Nic víc v tom není a kromě vážně nemocných lidí je schopný zhubnout každý. Je to pouze v hlavě a v tom, jestli skutečně chcete. A nedávejte si to jako novoroční předsevzetí. Prostě to jen udělejte.

100kg	80kg	85kg