Nevím, jak to v těch Pečkách dělají, ale už podruhé jsem se sem vydal na Pečeckou desítku a už podruhé bylo prakticky ideální běžecké počasí.
Hned první příjemnou změnou po příjezdu do Peček bylo, že jsem hned věděl, kde zaparkovat - organizátoři na svých stránkách předem upozornili na možnost využití travnaté plochy nedaleko samotného zázemí. V osvědčeném zázemí sportovní haly jsem si vyzvedl své krásně kulaté startovní číslo 400 a před halou se potkal s kamarádem Hynkem, který pozoroval závody přicházející běžecké generace.
Výhoda zázemí Pečecké desítky je v tom, že okolí nabízí mnoho prostoru pro kvalitní rozběhání se. Po potřebném zahřátí se jsme se s Hynkem vydal na start, kde mě upozornil na běžce, který sám sebe tituluje nejpomalejší běžec v Česku. Postavou tomu odpovídal, patří mu však uznání za silnou vůli, se kterou se do závodů pouští. Na start jsme přišli celkem brzy a stáli jsme těsně před startovní čarou. Protože nejsem zdaleka tak běžecky nadaný jako Hynek, abych běžně dobíhal do první třicítky, popřál jsem mu dobrý závod a sám se protlačil trochu dozadu, abych hned na startu nezdržoval ty nejlepší.
Na loňskou Pečeckou desítku nemám zrovna dobrou vzpomínku, protože jsem to na začátku dost přepálil a zbytek tratě jsem se protrápil. Závod má obrátkovou trasu, přičemž začátek a konec jsou vysloveně rovinaté, avšak prostředek trasy se párkrát zavlní, a proto je dobré do této části doběhnout ještě svěží. Letos se mi podařilo nasadit dobré tempo,takže se mi celkově běželo dobře.
V Ratenicích nám do kroku hrála povzbuzující hudba, což byla vhodná vzpruha před oním zvlněným úsekem. Obrátková trať má výhodu i v tom, že závodník se stává částečně i divákem, kdy před otočkou může pozorovat ty nejrychlejší, které jsem osobně začal potkávat někde na čtvrtém kilometru (takže běželi asi o polovinu rychleji než já), tak ty nejpomalejší, které může případně také povzbudit.
Před opakovaným vběhnutím do Ratenic jsem doběhl jednu ze závodnic, která se mě ale úspěšně zachytila a následující dva kilometry jsme se střídavě míjeli. Vždy, když začal jeden z nás uvadat, ten druhý přidal a vyprovokoval tím toho prvního k udržení tempa.
Po průběhu Ratenicemi se mi pořád běželo dobře, takže jsem se rozhodl trošku vystupňovat tempo, které se mi podařilo držet až zpět do Peček a dokonce zabrat v cílové rovince a pár závodníků zde předběhnout. Byl jsem o celou sekundu rychlejší (počítám-li oficiální čas) než ve Kbelích. Asi se nedalo čekat, že bych se mohl za pouhý týden výrazně zlepšit a navíc Pečecká trasa je přeci jen o malou trošku těžší než ta Kbelská - aspoň mě tak subjektivně připadá.
I mezi pouhými dvěma ročníky jsem u Pečecké desítky zaznamenal určitá zlepšení, které tento závod posunují dál, takže i sem se budu rád vracet.
Dalším zajímavým závodem v letošním kalendáři je Českobrodská pečeť. Bohužel se mi nepodaří udržet tempo jeden závod každý březnový víkend, protože se z časových důvodů nemůžu tohoto malého ale o to svojí atmosférou příjemnějšího závodu zúčastnit. Aspoň budu moci zhodnotit, jak se jeden závod může vyvinout během dvou let.
