Bludy o učitelském povolání

Velmi často se mi stává, že když si čtu něčí názor na učitelské povolání, obsahuje spoustu bludů, klišé a dalších absolutně neinformovaných a realitou nepodepřených pohledů na učitelské povolání. Téměř všechna klišé jsem našel zopakována i v blogu pana Strejčka. Zdaleka se jimi však neřídí jen on. Proto bych se chtěl věnovat těmto jednotlivým klišé z pohledu člověka, který má vystudované učitelství, na částečný i plný úvazek učil a nyní pracuje v komerční sféře.

Učitelé pracují na poloviční úvazek

Toto je přece jasné, učitel odučí svých 22 hodin a má padla. To tedy nemá. Samozřejmě si své vyučovací hodiny musí připravit. Ano, už slyším ty pohrdavé hlasy, které říkají, jak si učitel jednou udělá přípravy a pak už do konce života učí totéž. Špatný učitel možná, ten dobrý své přípravy vždy upravuje nejen na základě nových objevů a přístupů v oboru, kterému se věnuje, ale i na základě toho, jaké studenty učí, jak schopná a chápavá je třída, které má znalosti ze svého oboru předat. Další čas učitel stráví opravováním písemných prací svých studentů. Samozřejmě si to může zkoušející zjednodušit například tak, že písemné práce upraví do testů s odpověďmi a, b, c, d a ty rychle vyhodnotí. Z těchto testů je však zpravidla těžko schopen zjistit skutečné znalosti studentů. Když pak naopak necháte například v programování vytvořit studenty program (třeba jen na papíře), pak nerozlišujete jen mezi těmi úplně správnými a špatnými, ale i mezi těmi špatnými hledáte ty, které obsahují správné myšlenky a zde musíte pronikat do myšlenkových pochodů vašich studentů, což vám samozřejmě zabere čas. Kolegům češtinářům pak nezávidím hodnocení slohových prací.

Pro většinu těch, kdo připustí, že učitel nejenom učí, zde končí veškerá aktivita pedagogů v rámci jejich zaměstnání. To opět dokazuje, jak málo o pedagogické činnosti vědí. Nejenže se učitel ještě musí zabývat různorodou administrativou, ale také se věnuje tomu, aby jeho studenti mohli uspět na různých soutěžích, ať už jde o oborové olympiády, anebo o Středoškolskou odbornou činnost, kde opět pedagog hraje důležitou roli jako koordinátor a spoluorganizátor (například obhajob) a často i jako vedoucí práce. I na takovou jednorázovou akci, jako je pravidelná schůzka s rodiči, se pedagog musí připravit, aby byl schopen rodičům předat realistické hodnocení výsledků jejich potomka. Pořádání jakýchkoliv výletů s odborným zaměřením nebo diskuzí se zajímavými osobnostmi, které se podaří do školy pozvat, leží pak opět na bedrech pedagogů. Určitě jsem nevyjmenoval vše, co je náplní práce učitele, ale zdaleka to není jen odučit si svých 22 hodin podle 15 let starých příprav a pak mít padla.

Učitelské povolání je nestresující sezení za katedrou

Toto může tvrdit pouze člověk, který nikdy nevedl ani žádné školení, případně si po jeho školení říkali účastníci, že to nestálo za nic. Chce-li mít učitel výsledky, musí své žáky či studenty namotivovat na předmět, který často polovinu z nich nebaví a dělají ho jen proto, že je povinný (protože základní a střední škola má za úkol poskytnout studentům všeobecné vzdělání). Přitom na to, aby si u žáků či studentů získal zájem, respekt a autoritu, má zpravidla tak první dvě až tři vyučovací hodiny u jedné třídy. Když si během nich studenty pro svůj předmět nezíská, už prakticky nemá šanci. A protože i studenti jsou různorodé osobnosti, musí se například nějak vyrovnat s těmi, kteří si myslí, že všechno vědí nejlépe, tedy rozhodně lépe než nějaký učitel (přičemž jde ve většině případů pouze o přílišné sebevědomí studenta a ne o jeho zářné vědomosti). Navíc během vyučování pedagog přebírá veškerou zodpovědnost nad svými nezletilými svěřenci. Takže kdyby se ta paní učitelka na Mlýnském potoce neutopila, šla by sedět. Je to možná poněkud drsná ilustrace, ale šlo mi o to ukázat, že náročnost učitelského povolání spočívá i v odpovědnosti za 20-30 dětí, které má učitel na starosti. Ať si každý rodič představí, že by se na výletě měl starat o 10-15x více dětí, než jsou jeho dvě nezbedné ratolesti. Učitelé svoji práci dělají proto, že je to zajímavá a kreativní činnost. Rozhodně ne proto, že by byla jednoduchá a nestresující.

Učitelé se dva měsíce letních prázdnin válí u vody

Na mě komentáře tohoto stylu působí jako ukázka určité závisti. Není ani pravdou, že mají celé dva měsíce volna, protože učitelé nastupují do práce už před koncem prázdnin, aby zajistili bezproblémový začátek školního roku. Mnozí učitelé se však ani po zbytek prázdnin u vody neválí. Mnoho z nich přes léto navštěvuje odborné kurzy, aby si rozšířili znalosti v oboru který učí (sám jsem se před lety podílel na jednom takovém kurzu pořádaném Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy). Některým to platí přímo jejich škola a ředitelé tam své učitele dokonce povinně posílají, jiní si to platí ze svého. Zatímco totiž běžný zaměstnanec může jít na školení během roku, u učitele je to problém, protože ve školním roce má učit studenty a tudíž na komplexnější doplňování znalostí z oboru nezbývá čas. Z téhož důvodu si učitel nemůže vzít stejně jako běžný zaměstnanec dovolenou v červnu nebo v září, tedy mimo hlavní sezónu, kdy je dovolená levnější a člověk se neprodírá mezi davy lidí. Nemyslím si, že je zde učitelům tak moc co závidět.

Kvalitu práce učitele stejně nelze objektivně zhodnotit, takže se tam ti špatní snadno skryjí

Snad každý, kdo kdy chodil do školy, je schopen zpětně posoudit, nakolik jej daný učitel naučil jeho oboru. Kvalitní školy si získávají své studenty například podle toho, kolik z absolventů získá dobrou práci či se dostane na vyšší stupeň školy.

Ve výše odkazovaném blogu jsem se dočetl, že zde by měl pomoci trh. V tomto směru jsem velice skeptický, protože již dnes tu máme soukromé střední školy, z nichž některé se snaží profilovat jako ústavy nabízející špičkové vzdělání, jiné však fungují jen jako prodejny určitého stupně vzdělání, kdy úkolem pedagogů v těchto ústavech je své studenty příliš neprudit. I ty druhé typy škol pak stále nacházejí na vzdělanostním trhu ČR své uplatnění. Vzato do důsledku pak trh v oblasti vzdělání již dlouhou dobu funguje a jeho fungování jsem vysvětlil v předchozím odstavci.

Nevadí mi, když se někdo vyjadřuje ke kvalitě učitelské práce, přijde mi však, že se stalo módní záležitostí v české společnosti touto prací pohrdat. Každou chvíli se dočítám, jak učitelé nestojí za nic, jak vystudovat pedagogický obor je až legračně jednoduché a jak si učitelé nezaslouží ani ten plat, který v současné době dostávají, natož aby jim bylo přidáno. A tak učitelům platy nerostou, ale zato se vyhazují peníze v tak předražených projektech, jako je dnes už skoro legendární INDOŠ. Na druhou stranu se pak ti samí lidé, kteří učitele takto odsuzují, diví tomu, že absolventi pedagogických oborů hledají uplatnění jinde. Jako příklad uvedu svoji osobní zkušenost. Na obor učitelství matematika-informatika na MFF UK se nás v roce 1994 dostalo 28. Z tohoto ročníku jsme obor dokončili 4. Vím naprosto přesně, kolik z nás na plný úvazek učí - je to krásné kulaté číslo 0. Až se kdokoliv ze čtenářů bude příště pouštět do kritiky učitelů, ať se prosím také zamyslí nad tím, u kolika dalších absolventů a studentů pedagogických oborů podpoří myšlenku nezabývat se po absolvování školy pedagogickou činností.